Skip to content

Interview – otec František Blaha SDB

24.8.2014 - 24.9.2014

Dobrý den,

vřele Vás vítáme jako duchovní otce pro naše vysokoškolské katolické hnutí. Připravili jsme si pro Vás na úvod několik otázek:

1. Mohl byste se nám klidně ve zkratce nějak představit – čemu se věnujete přes všední dny a ve volném čase, jaké jsou Vaše koníčky a co máte v blízké budoucnosti v plánu?

Jsem 27 let knězem, 29 let salesiánem, začínám druhé tříletí ve službě ředitele (představeného) ostravské komunity salesiánů a předsedou pobočného spolku Domov Don Bosco SKM, který ubytovává asi 35 mladých mužů starších 18 let. Služba v kostele, zástupy v okolních farnostech, duchovní obnovy a exercicie apod.

2. Můžete nám na sebe prozradit nějaký zlozvyk či slabost a kdy vznikla?
Například neumím plavat, byť jsem chodil 2 roky do kurzu pro neplavce (asi proto, že to byl kurs pro neplavce 🙂 ) Nejsem moc systematický a studijní typ. Jsem hospodský synek, který ale k alkoholu příliš nepřišel na chuť, byť si s druhými připiji rád.

3. A co nějaká příhoda z dětských či mladých let?
Třeba jak jsem absolvoval první tři lekce v kurzu plavání: Strach z vody jsem neměl, takže při první lekci jsem se převlékl do plavek, rozběhl a skočil do vody – nestačili mi říct, že placák není nejlepší způsob. Při druhé lekci – již poučen – jsem skočil v bazénu kolmo – a narazil si hlavu. A při třetí lekci se ptali, jestli někdo chce zkusit uplavat 50 metrů. Tak jsem se přihlásil. Pro jistotu jsem spolužákům na břehu připravil bidlo pro případ, že se budu topit. Matematickou úvahou jsem vykalkuloval, že když se odrazím z můstku, tak hlubinami propluji, na mělčině se odrazím. Jen jsem nějak zapomněl používat nohy, takže jsem se poměrně brzo začal topit. Plavčice mě po půl minutě zachránila. Trochu jsem vyčítal spolužákům, že nepoužili připravené bidlo – odvětili, že si mysleli, že je to můj styl. Proto ho pojmenovali „vertikální prsa“.

4. Jaká byla Vaše cesta ke kněžství?
Tak to je na poměrně dlouhé povídání – třeba k tomu bude někdy příležitost. Heslovitě: ministrantem od pěti let, dětské sny a nápady, gymnaziální matematika, přihláška na přírodovědu, návrat myšlenky na kněžství, bezradnost promítnutá do modlitby, disponibilita a zároveň neschopnost to někomu říct, odevzdání Marii na pouti, její nakopnutí na Vranově u Brna… a mnohá další dobrodružství…

5. Jaká byla Vaše reakce, když jste se poprvé dozvěděl, že Vám VKH možná připadne na starost?
Otazníky, zda se to dá nějak skloubit s úkoly a povinnostmi, které jsem měl doposud. Posléze výzva: přispět k propojení vysokoškoláků v Pustkovci a v centru (Don Bosku).

6. Co si myslíte o „dnešní mládeži?“ Už jste někdy vyslovil nebo si pomyslel větu :,,To snad není možné, kam ta dnešní mládež spěje. Když já jsem byl malý..?“
Tak takovou větu jsem snad nevyslovil. Jednak proto, že i když je mi přes padesát, tak se pořád mladým cítím, a jednak by to byl hodně divný salesián, kdybych naříkal nad mladými lidmi. Je ale pravdou, že už od mladých kněžských let ale s mladými nedokážu moc ponocovat

7. Co jste věděl o VKH před tím, než Vás kontaktoval generální vikář s nabídkou vedení studentů v Ostravě? Na které téma přednášky byste se těšil (nebo nám o nějakém přednesl)?
V Pustkovci jsem byl několikrát, pan předseda VKH v Don Bosku pracuje, s vysokoškoláky jsem se setkával… Z témat, o kterých rád hovořím: svátost smíření, Eucharistie, modlitba, setkávání s Bohem ve všedním životě… Nejsem ale žádný profesorský typ…

8. Bylo by něco, co byste rád vzkázal našim vysokoškolákům?

Těším se na setkávání s vámi. Chci vám být v rámci svých možností k dispozici při naslouchání, svátosti smíření, společných akcích… A těším se, že se od vás hodně naučím a že pro sebe navzájem můžeme být povzbuzením…

Děkujeme za rozhovor, přijetí VKH pod svá křídla a těšíme se na Vás.


Mohlo by vás zajímat

Komentáře

  1. Zpráva
    Pozdravuji Tebe Františku, moc jsem s Tebou nemluvila na Velehradě, byla jsem jen v pátek.
    Já bych ráda jela do Turínu, Byla jsem jednou s Ondřejem Matulou, to je jedno kdo pojede, Miklastour zájezd zrušil, nevíš o někom, budu se snažiti a třeba uženu některé lidi osobně autama.
    Nevíš o někom, kteří dobráci SDB jedou do Turínu.
    Měj se moc fajn, pěkné prázdniny, sluníčko ať svítí.
    Ráda bych se do Turínu letos dostala, doufám, že se mi to podaří.
    Dnes si také připomínáme 8 let od umrtí zanámého kamaráda Alíka, Pavla Martínka, také mučedník, tak vzpomeňme..
    Mohla jsem míti lázně v Darkově, dopadlo to dobře, Pán Bůh Tebe zachránil, má Tě rád, ale mě také a mohu jet do Turínu, ráda bych našla řešení.
    Měj se fajn, čavec, nazdravec. Pavla Pyroltová

Přidej komentář

Vyžadováno

Vyžadováno

Optional

newsletter software