Skip to content

Interview – otec Vojtěch Janšta

23.8.2014 - 23.9.2014

Dobrý den,

vřele Vás vítáme jako duchovní otce pro naše vysokoškolské katolické hnutí. Připravili jsme si pro Vás na úvod několik otázek:

1. Mohl byste se nám klidně ve zkratce nějak představit – čemu se věnujete přes všední dny a ve volném čase, jaké jsou Vaše koníčky a co máte v blízké budoucnosti v plánu?
Představit – co se má všechno říct…? Tak je mi 32 let, jsem svobodný, zaměstnaný, mám tři bratry a dva rodiče… A dál: ve všední dny (a mnohdy i o víkendech) se věnuji škole, jelikož jsem spirituálem Biskupského gymnázia v Ostravě; takže učím, připravuji hodiny, plánuji a realizuji duchovní akce během roku, jezdím na duchovní obnovy, setkávám se se studenty a snažím se jim věnovat ve společenství i individuálně. Pokud zbude čas, studuji, čtu, mám rád klasickou hudbu a hru zejména na varhany; nebráním se menším výjezdům na kole či toulkám po horách, rekreačně přivítám fotbal a volejbal. A taky jsem rád ve společnosti dobrých lidí.

2. Můžete nám na sebe prozradit nějaký zlozvyk či slabost a kdy vznikla? Moje slabost spočívá v tom, že si zásadně od nepaměti nemyslím, že bych nějakou slabost mohl mít. 3. A co nějaká příhoda z dětských či mladých let?
Já nejsem žádný vypravěč historek, takže vám nijak pohotově nevylíčím své dětské příhody – a navíc vůbec netuším, jestli by vás zajímalo spíše to, jak jsem se vloupával ven z kostela, kde jsem byl omylem zamknut kaplanem, nebo to, že jsem si málem na pile uřezal prst či snad jak jsem si na stavbě domu urazil zuby…

4. Jaká byla Vaše cesta ke kněžství?
Vcelku přímočará: v 17 letech jsem na jedné pouti do Medžugorje pochopil a zakusil, že mě Ježíš zve k této cestě, a tak jsem hned po maturitě nastoupil do kněžské formace. Nebylo to vždycky pohodové ani pohodlné, ale vždycky jsem vnímal jakýsi nesmazatelný a jasný tah na branku, jakýsi Boží poklad v protivenstvích světa i vlastního života. A tak jsem s Boží pomocí zdárně vším proplul a 28. června 2008 mě otec biskup František vysvětil na kněze.

5. Jaká byla Vaše reakce, když jste se poprvé dozvěděl, že Vám VKH možná připadne na starost?
„Pane Bože, a je to tady, no to je snad vtip…“ Ale tento strnulý úžas byl spíše odrazem mého stálého dramatu vycházení s časem, jelikož leckteré aktivity musím dělit dvěma a dávat přednost jen něčemu. A tak jsem si představil, že teď to bude tím dobrodružnější… Ale i to patří ke kráse života, ne?

6. Co si myslíte o „dnešní mládeži?“ Už jste někdy vyslovil nebo si pomyslel větu: ,,To snad není možné, kam ta dnešní mládež spěje. Když já jsem byl malý..?“
Myslím, že takové ty negativistické či škarohlídné povzdychy nad hrůzně havarijním stavem současné mládeže mě příliš nejímají… Já mám mladé lidi rád, protože v nich vidím krásu rostoucího života a všechny ty výzvy a možnosti, které jim v jejich dospívání přicházejí do cesty. Jsou tvární a otevření, a protože bohužel často otevření i lecčemu obojakému, nebezpečnému, zlému a destruktivnímu, jsou výzvou k tomu, abychom jim byli nablízkou svými vztahy, empatií, zásadami a duchovním životem, aby tak svou krásu a možnosti zaměřili správným směrem. Toto Bůh od nás potřebuje – a já vím, že i konkrétně ode mne.

7. Co jste věděl o VKH před tím, než Vás kontaktoval generální vikář s nabídkou vedení studentů v Ostravě? Na které téma přednášky byste se těšil (nebo nám o nějakém přednesl)?
Věděl jsem, že je to organizace celostátní, maličké vědomosti jsem měl o VKH i z jiných měst, znal jsem něco z jeho aktivit a jeho charakteru zde v Ostravě a také jsem znal a znám některé z těch, kteří jsou do tohoto hnutí nějak zapojeni. A téma, na které bych se těšil? Asi na takové, u něhož bych vnímal, že má spojitost se životem studentů, že se jich v něčem docela intenzívně dotýká a že jim přináší dobrou inspiraci či řešení.

8. Bylo by něco, co byste rád vzkázal našim vysokoškolákům?
Ať přijdou, když se budeme setkávat… a ať nezapomenou pozvat další ze svého studijního okolí – někdy se zdá, že se setkáváme s nezájmem, ale mnoho situací svědčí o tom, že každé pozvání má smysl.

Děkujeme za rozhovor, přijetí VKH pod svá křídla a těšíme se na Vás.


Mohlo by vás zajímat

Komentáře

Zatím zde nejsou žádné komentáře.

Přidej komentář

Vyžadováno

Vyžadováno

Optional

newsletter software