Skip to content

Adventní příprava 1. část

1.12.2014 - 7.12.2014 23:59

Rok zasvěceného života

 

„Probuďte svět! Probuďte svět! Jak? Učiňte Krista středem svého života … Dovolte, aby se vás dotknul svojí rukou, vedl vás svým hlasem a byl vám oporou svojí milostí. A s Kristem vždycky začínejte od evangelia. Přijměte jej jako způsob života a převádějte do každodenních skutků vyznačujících se jednoduchostí a koherencí … Evangelium uchová váš život i poslání ‚mladými‘ a učiní vás aktuálními a přitažlivými.“

Z videoposelství papeže Františka řeholníkům k zahájení Roku zasvěceného života

 

I když existují různá povolání křesťanů, všechna vycházejí od jednoho a k jednou se sbíhají: život s Kristem. Základem tohoto společného povolání křesťanů je křestní zasvěcení – tedy odevzdání svého života Bohu, aby on byl středem, smyslem, zdrojem a cílem života. Pokud tomu tak bude, všechno ostatní v něm najde své správné a krásné místo. Adventní přípravu tedy můžeme v duchu tohoto důrazu vidět jako obnovu Boží přítomnosti a jeho prvenství v našem životě. Jestliže Pán přichází, pak ať je to jeho nový a plnější příchod do příbytků našeho srdce a celého životního běhu. Podle úvodních slov papeže Františka právě tento způsob života může být přitažlivý a aktuální i pro dnešní svět.

Tento zasvěcený život křesťana můžeme promítnout do třech dimenzí:

Zasvěcení pro Krista – jedná se o můj osobní život, o Boží obdarování a o mé rozhodnutí víry, stále probojovávané tváří v tvář denním výzvám, motivům, pokušením a slabostem.

Zasvěcení pro církev – nikdy nejsem s Kristem sám: tak jako  Bůh sám je v Nejsvětější Trojici společenství, tak nás shromažďuje do společenství s druhými, které On stejně jako mne zve do své blízkosti. Díky druhým mohu jako osoba objevovat, rozvíjet a dávat lásku, k níž jsem Bohem povolán.

Zasvěcení pro svět – správně žitý vztah s Kristem nás má otevírat světu, tak jako Kristus byl zcela zasvěcen Otci a odevzdal se (vrcholně na kříži) všem; tak jako chrám je zasvěcený Bohu a oddělený od ruchu světa a současně přístupný a otevřený těm, kteří chtějí přijít a setkat se s Bohem.

 

2. 12. úterý 1. týdne Světlo a tma – rozhodnutí pro Krista Jan 3, 16-21
3. 12. sv. František Xaverský Křest – počátek zasvěceného života Řím 6, 3-11
4. 12. čtvrtek 1. týdne Křesťan jako živý chrám Boží přítomnosti 1 Petr 2, 4-10
5. 12. pátek 1. týdne Zasvěcení Kristu – boj o nového člověka 1 Petr 1, 13-21
6. 12. sv. Mikuláš Vnitřní člověk – zakořenění v Bohu Ef 3, 14-21
7. 12. 2. neděle adventní Návrat hříšníka pro Boží věrnost a odpuštění Lk 19, 1-10
8. 12. Neposkvr. početí P. Marie Boží obdarování Ef 2, 8-10.13-17

 

 

 

 

2.12. Jan 3, 16-21

Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“

 

3.12. Řím 6, 3-11

Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu. Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje. Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu. Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.

 

4.12. 1 Petr 2, 4-10

Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je ‚vyvolený a vzácný‘. I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista. Neboť v Písmu stojí: ‚Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.‘ Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to ‚kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným‘, ale i ‚kamenem úrazu a skálou pádu‘. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu – k tomu také byli určeni. Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste ‚vůbec nebyli lid‘, nyní však jste lid Boží; pro vás ‚nebylo slitování‘, ale nyní jste došli slitování.

 

5.12. 1 Petr 1, 13-21

Odhodlaně se tedy připravte ve své mysli, buďte střízliví a celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista. Jako poslušné děti nedejte se opanovat žádostmi, které vás ovládaly předtím, v době vaší nevědomosti; ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. Vždyť je psáno: ‚Svatí buďte, neboť já jsem svatý.‘ Jestliže ‚vzýváte jako Otce‘ toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho činů, v bázni před ním žijte dny svého pozemského života. Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů. Skrze něho věříte v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a dal mu slávu, takže se vaše víra i naděje upíná k Bohu.

 

6.12. Ef 3, 14-21

Proto klekám na kolena před Otcem, od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod, a prosím, aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil ‚vnitřní člověk‘ a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží. Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků! Amen.

 

7.12 Ef 2, 8-10.13-17

Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil … Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev. V něm je náš mír, on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil mír. Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství. Přišel a zvěstoval mír, mír vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří jsou blízcí.


Mohlo by vás zajímat

Komentáře

Zatím zde nejsou žádné komentáře.

Přidej komentář

Vyžadováno

Vyžadováno

Optional

newsletter software