Skip to content

Adventní příprava 2.část

8.12.2014 - 17.12.2014 23:59

Rok zasvěceného života

 

„Probuďte svět! Probuďte svět! Jak? Učiňte Krista středem svého života … Dovolte, aby se vás dotknul svojí rukou, vedl vás svým hlasem a byl vám oporou svojí milostí. A s Kristem vždycky začínejte od evangelia. Přijměte jej jako způsob života a převádějte do každodenních skutků vyznačujících se jednoduchostí a koherencí … Evangelium uchová váš život i poslání ‚mladými‘ a učiní vás aktuálními a přitažlivými.“

Z videoposelství papeže Františka řeholníkům k zahájení Roku zasvěceného života

 

I když existují různá povolání křesťanů, všechna vycházejí od jednoho a k jednou se sbíhají: život s Kristem. Základem tohoto společného povolání křesťanů je křestní zasvěcení – tedy odevzdání svého života Bohu, aby on byl středem, smyslem, zdrojem a cílem života. Pokud tomu tak bude, všechno ostatní v něm najde své správné a krásné místo. Adventní přípravu tedy můžeme v duchu tohoto důrazu vidět jako obnovu Boží přítomnosti a jeho prvenství v našem životě. Jestliže Pán přichází, pak ať je to jeho nový a plnější příchod do příbytků našeho srdce a celého životního běhu. Podle úvodních slov papeže Františka právě tento způsob života může být přitažlivý a aktuální i pro dnešní svět.

Tento zasvěcený život křesťana můžeme promítnout do třech dimenzí:

Zasvěcení pro Krista – jedná se o můj osobní život, o Boží obdarování a o mé rozhodnutí víry, stále probojovávané tváří v tvář denním výzvám, motivům, pokušením a slabostem.

Zasvěcení pro církev – nikdy nejsem s Kristem sám: tak jako  Bůh sám je v Nejsvětější Trojici společenství, tak nás shromažďuje do společenství s druhými, které On stejně jako mne zve do své blízkosti. Díky druhým mohu jako osoba objevovat, rozvíjet a dávat lásku, k níž jsem Bohem povolán.

Zasvěcení pro svět – správně žitý vztah s Kristem nás má otevírat světu, tak jako Kristus byl zcela zasvěcen Otci a odevzdal se (vrcholně na kříži) všem; tak jako chrám je zasvěcený Bohu a oddělený od ruchu světa a současně přístupný a otevřený těm, kteří chtějí přijít a setkat se s Bohem.

 

Zasvěcení pro církev

9. 12. úterý 2. týdne Společenství s Kristem a díky němu s druhými 1 Jan 1, 1-7; 2, 9-11
10. 12. středa 2. týdne Poslušnost církvi: zdroj pravdy a jednoty křesťanů Gal 2,1-10
11. 12. čtvrtek 2. týdne Společná a sdílená víra a láska Sk 2, 44-47
12. 12. pátek 2. týdne Síla přímluvné modlitby církve Sk 12, 1-11
13. 12. sv. Lucie Eucharistie: sjednocení  s Kristem + láska k druhým 1 Kor 11, 20-26
14. 12. 3. neděle adventní Přemáhání sobectví: život po vzoru Kristově Flp 2, 1-11
15. 12. pondělí 3. týdne Solidarita a všímavost k potřebným a chudým Jak 2, 1-9

 

9.12.  1 Jan 1, 1-7; 2, 9-11

Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života. Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven. Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem. To píšeme, aby naše radost byla úplná. A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu. Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu … Kdo říká, že je v světle, a přitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě. Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle a není nikomu kamenem úrazu. Kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a ve tmě chodí; neví, kam jde, neboť tma mu oslepila oči.

 

10.12. Gal 2,1-10

Potom jsem se po čtrnácti letech znovu vypravil do Jeruzaléma spolu s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita. Šel jsem tam na Boží pokyn a těm, kteří jsou ve zvláštní vážnosti, jsem v soukromí předložil evangelium, které zvěstuji pohanům, aby snad moje nynější i dřívější úsilí nebylo nadarmo. Ale ani Titus, který tam byl se mnou a je Řek, nebyl přinucen, aby se dal obřezat, jak chtěli ti, kteří předstírali, že jsou bratří, a pokoutně se mezi nás vetřeli s úmyslem slídit po naší svobodě, kterou máme v Kristu, aby nás uvedli do otroctví zákona. Před těmi jsme však ani na okamžik necouvli a nepodrobili jsme se jim, aby vám byla zachována pravda evangelia. Od těch však, kteří se těšili zvláštní vážnosti – čím kdysi byli, na tom mi nic nezáleží, Bůh přece nikomu nestraní – ti tedy, kteří se těšili zvláštní vážnosti, mi nic dalšího neuložili; naopak nahlédli, že mně bylo svěřeno zvěstovat evangelium pohanům tak jako Petrovi židům. Vždyť ten, který dal Petrovi sílu k apoštolství mezi židy, dal ji také mně k službě mezi pohany. Když poznali milost, která mi byla dána – Jakub a Petr a Jan, kteří byli uznáváni za sloupy církve – podali mně a Barnabášovi pravici na stvrzení naší dohody, že my půjdeme mezi pohany a oni mezi židy. Jen žádali, abychom pamatovali na jejich chudé, a právě o to jsem vždy horlivě usiloval.

 

13.12. Sk 2, 44-47

Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.

 

14.12. Sk 12, 1-11

V té době král Herodes krutě zasáhl proti některým bratřím. Mečem dal popravit Jakuba, bratra Janova. Když viděl, že si tím získal židy, rozkázal zatknout také Petra. Byly právě velikonoce. Zmocnil se ho, dal ho zavřít do vězení a hlídat čtyřmi strážemi po čtyřech vojácích. Chtěl ho po velikonocích veřejně soudit. Petra tedy střežili ve vězení a církev se za něj stále modlila k Bohu. Noc předtím, kdy jej chtěl Herodes předvést na soud, spal Petr mezi dvěma vojáky, spoután dvěma řetězy, a stráže před dveřmi hlídaly vězení. Najednou u něho stál anděl Páně a v žaláři zazářilo světlo. Anděl udeřil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: „Rychle! Vstaň!“ A s Petrových rukou spadly řetězy. Anděl mu řekl: „Opásej se a obuj se!“ Petr to udělal a anděl ho vyzval: „Vezmi si plášť a pojď za mnou.“ Petr následoval tedy anděla ven z vězení, ale nebyl si jist, zda to všechno je skutečnost; myslel si, že má vidění. Prošli první stráží, pak druhou, a přišli k železné bráně, která vedla do města; ta se jim sama od sebe otevřela. Vyšli ven, prošli jednou ulicí a tu mu náhle anděl zmizel. Teprve nyní se Petr vzpamatoval a řekl: „Teď už vím, že Pán opravdu poslal svého anděla, vysvobodil mne z ruky Herodovy a uchránil od toho, co si přál židovský lid.“

 

15.12. 1 Kor 11, 20-26

Když vy se však shromažďujete, není to už společenství večeře Páně: každý se dá hned do své večeře, a jeden má hlad, druhý se opije. Což nemáte své domácnosti, kde byste jedli a pili? Či snad pohrdáte církví Boží a chcete zahanbit ty, kteří nic nemají? Co vám mám říci? Mám vás snad pochválit? Za to vás nechválím! Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“ Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“ Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně.

 

16.12. Flp 2, 1-11

Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování: dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.

 

17.12. Jak 2, 1-9

Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi. Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech. A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu: „Posaď se na tomto čestném místě,“ kdežto chudému řeknete: „Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem.“ Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně? Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují? Vy jste však ponížili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují? Nevláčejí vás před soudy? Nemluví právě oni s pohrdáním o slavném jménu, které bylo nad vámi vysloveno? Jestliže tedy zachováváte královský zákon, jak je napsán v Písmu: ‚Milovati budeš bližního svého jako sám sebe,‘ dobře činíte. Jestliže však někomu straníte, dopouštíte se hříchu a zákon vás usvědčuje z přestoupení.


Mohlo by vás zajímat

Komentáře

Zatím zde nejsou žádné komentáře.

Přidej komentář

Vyžadováno

Vyžadováno

Optional

newsletter software