Skip to content

Adventní příprava 3.část

16.12.2014 - 24.12.2014 23:59

Rok zasvěceného života

 

„Probuďte svět! Probuďte svět! Jak? Učiňte Krista středem svého života … Dovolte, aby se vás dotknul svojí rukou, vedl vás svým hlasem a byl vám oporou svojí milostí. A s Kristem vždycky začínejte od evangelia. Přijměte jej jako způsob života a převádějte do každodenních skutků vyznačujících se jednoduchostí a koherencí … Evangelium uchová váš život i poslání ‚mladými‘ a učiní vás aktuálními a přitažlivými.“

Z videoposelství papeže Františka řeholníkům k zahájení Roku zasvěceného života

 

I když existují různá povolání křesťanů, všechna vycházejí od jednoho a k jednou se sbíhají: život s Kristem. Základem tohoto společného povolání křesťanů je křestní zasvěcení – tedy odevzdání svého života Bohu, aby on byl středem, smyslem, zdrojem a cílem života. Pokud tomu tak bude, všechno ostatní v něm najde své správné a krásné místo. Adventní přípravu tedy můžeme v duchu tohoto důrazu vidět jako obnovu Boží přítomnosti a jeho prvenství v našem životě. Jestliže Pán přichází, pak ať je to jeho nový a plnější příchod do příbytků našeho srdce a celého životního běhu. Podle úvodních slov papeže Františka právě tento způsob života může být přitažlivý a aktuální i pro dnešní svět.

Tento zasvěcený život křesťana můžeme promítnout do třech dimenzí:

Zasvěcení pro Krista – jedná se o můj osobní život, o Boží obdarování a o mé rozhodnutí víry, stále probojovávané tváří v tvář denním výzvám, motivům, pokušením a slabostem.

Zasvěcení pro církev – nikdy nejsem s Kristem sám: tak jako  Bůh sám je v Nejsvětější Trojici společenství, tak nás shromažďuje do společenství s druhými, které On stejně jako mne zve do své blízkosti. Díky druhým mohu jako osoba objevovat, rozvíjet a dávat lásku, k níž jsem Bohem povolán.

Zasvěcení pro svět – správně žitý vztah s Kristem nás má otevírat světu, tak jako Kristus byl zcela zasvěcen Otci a odevzdal se (vrcholně na kříži) všem; tak jako chrám je zasvěcený Bohu a oddělený od ruchu světa a současně přístupný a otevřený těm, kteří chtějí přijít a setkat se s Bohem.

 

Zasvěcení pro svět

16. 12. úterý 3. týdne Svatost jako pozvání pro všechny národy Iz 2, 1-5; 4, 2-6
17. 12. středa předvánočního týdne Svědectví o mém přebývání s Bohem Ex 34, 27-35
18. 12. čtvrtek předvánočního týdne Vyslání do světa jako Boží služba Iz 49,1-6
19. 12. pátek předvánočního týdne Posvěcení v Kristu pro svět Jan 17, 13-19
20. 12. sobota předvánočního týdne Křesťanská zvěst podle Krista v síle Ducha Lk 4, 14-21
21. 12. 4. neděle adventní Křesťanská důslednost ve světě Flp 2, 12-16
22. 12. pondělí předvánočního týdne Boj o vítězství Krista ve světě Zj 12, 1-12
23. 12. úterý předvánočního týdne Slovo světu z vnitřní komunikace s Otcem Jan 8, 23-30
24. 12. Štědrý den Světlo víry skrze skutky lásky Mt 5,13-16

16. 12. Iz 2, 1-5; 4, 2-6

Slovo o Judsku a Jeruzalému, jež ve vidění přijal Izajáš, syn Amósův. I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit všechny pronárody. Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: „Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit.“ Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. On bude soudit pronárody, on ztrestá národy mnohé. I překují své meče na radlice svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji. Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle! … V onen den bude výhonek Hospodinův chloubou a slávou, plod země důstojností a okrasou pro ty z Izraele, kdo vyvázli. Kdo zůstane na Sijónu a kdo zbude v Jeruzalémě, bude zván svatým, každý zapsaný k životu v Jeruzalémě. A Panovník smyje špínu dcer sijónských a odplaví krev ze středu Jeruzaléma duchem soudu, duchem žhoucím. A nad každým místem hory sijónské i nad každým jejím shromážděním stvoří Hospodin ve dne oblak, totiž kouř, a plameny ohnivé záře v noci: to bude baldachýn nad veškerou slávou, stánek, který dá stín před denním horkem, útočiště a úkryt před přívalem i deštěm.

 

17.12. Ex 34, 27-35

Hospodin řekl Mojžíšovi: „Napiš si tato slova, neboť podle těchto slov uzavírám s tebou a s Izraelem smlouvu.“ A byl tam s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí; chleba nepojedl a vody se nenapil, nýbrž psal na desky slova smlouvy, desatero přikázání. Když pak Mojžíš sestupoval z hory Sínaje, měl při sestupu z hory desky svědectví v rukou. Mojžíš nevěděl, že mu od rozhovoru s Hospodinem září kůže na tváři. Když Áron a všichni Izraelci uviděli, jak Mojžíšovi září kůže na tváři, báli se k němu přistoupit. Ale Mojžíš je zavolal, i vrátili se k němu Áron a všichni předáci pospolitosti a Mojžíš k nim promluvil. Potom přistoupili všichni Izraelci a on jim přikázal všechno, o čem s ním Hospodin mluvil na hoře Sínaji. Když k nim Mojžíš přestal mluvit, dal si na tvář závoj. Kdykoli Mojžíš vstupoval před Hospodina, aby s ním mluvil, odkládal závoj, dokud nevyšel. Pak vycházel, aby k Izraelcům mluvil, co mu bylo přikázáno. Izraelci spatřili Mojžíšovu tvář a viděli, jak mu kůže na tváři září. Proto si Mojžíš dával na tvář závoj, pokud nešel mluvit s Hospodinem.

 

18.12. Iz 49,1-6

Slyšte mě, ostrovy, daleké národy, dávejte pozor! Hospodin mě povolal z života mateřského; od nitra mé matky připomínal moje jméno. Učinil má ústa ostrým mečem, skryl mě ve stínu své ruky. Udělal ze mne výborný šíp, ukryl mě ve svém toulci. Řekl mi: „Ty jsi můj služebník, Izrael, v tobě se oslavím.“ Já jsem však řekl: „Nadarmo jsem se namáhal, svou sílu jsem vydal pro nicotný přelud.“ A přece: U Hospodina je mé právo, můj výdělek u mého Boha. A nyní praví Hospodin, který mě vytvořil jako svého služebníka už v životě matky, abych k němu přivedl Jákoba nazpět, byť i nebyl shromážděn Izrael. Stal jsem se váženým v Hospodinových očích, můj Bůh je záštita moje. On dále řekl: „Nestačí, abys byl mým služebníkem, který má pozvednout Jákobovy kmeny a přivést zpátky ty z Izraele, kdo byli ušetřeni; dal jsem tě za světlo pronárodům, abys byl spása má do končin země.“

 

19.12. Jan 17, 13-19

Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni.

 

20.12. Lk 4, 14-21

Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o něm se rozšířila po celém okolí. Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili. Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno: ‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.‘ Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“

 

21.12. Flp 2, 12-16

A tak, moji milí, jako jste vždycky byli poslušní – nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti – s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí. Všechno dělejte bez reptání a bez pochybování, abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět, držte se slova života, abych se vámi mohl pochlubit v den Kristův, že jsem nadarmo neběžel ani se nadarmo nenamáhal.

 

22.12. Zj 12, 1-12

A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. Ta žena byla těhotná a křičela v bolestech, neboť přišla její hodina. Tu se ukázalo na nebi jiné znamení: Veliký ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami, a na každé hlavě měl královskou korunu. Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. A drak se postavil před ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí. Ona porodila dítě, syna, který má železnou berlou pást všechny národy; ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu. Žena pak uprchla na poušť, kde jí Bůh připravil útočiště, aby tam o ni bylo postaráno po tisíc dvě stě šedesát dní. A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi. A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé. A slyšel jsem mocný hlas v nebi: „Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí. Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti. Proto jásejte, nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte! Běda však zemi i moři, neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá.“

 

23.12.  Jan 8, 23-30

I řekl jim: „Vy jste zdola, ale já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa. Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že já to jsem, zemřete ve svých hříších.“ Řekli jemu: „Kdo jsi ty?“ Ježíš jim odpověděl: „Co vám od začátku říkám. Mám o vás mnoho co říci, a to slova soudu; ten, který mě poslal, je pravdivý, a já oznamuji světu to, co jsem slyšel od něho.“ Nepoznali, že k nim mluví o Otci. Ježíš jim řekl: „Teprve, až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem to a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec. Ten, který mě poslal, je se mnou; nenechal mě samotného, neboť stále dělám, co se líbí jemu.“ Když takto mluvil, mnozí v něho uvěřili.

 

24.12 Mt 5, 13-16

Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

 


Mohlo by vás zajímat

Komentáře

Zatím zde nejsou žádné komentáře.

Přidej komentář

Vyžadováno

Vyžadováno

Optional

newsletter software